Úspěšně jsem Partičku ignoroval dva roky.
Moje přítelka však miluje Českou Partičku. Taktéž můj stejnovlnový kamarád mě ukecával, abych ji dal šanci.
Oběma tímto děkuji. Protože jsem se díky tomu dostal k Whose Line Is Anyway.
Poctivě jsem Českou Partičku nakoukal do 71. dílu a ty fóry jsou tak padesát na padesát. Problém je v tom, že Sokol je inteligentní profík, který u toho až moc myslí. Suchoš s Geňou jsou baviči. Bohužel, se Partička zvrhla v urážení a lehké ponižování a nepokryté děláni si srandy z Geňi. Paradoxně mi přijde největší improvizátor Igor, i když moc prostoru nedostává. A o improvizaci, by v tomto druhu pořadu mělo jít především.
Oproti tomu Slovenská Partička je plná, zdá se mi vyštudovaných herců. Ty jejich ladné pohyby při scénkách a taková pokora a dávání prostoru druhým, to je zásadní rozdíl oproti České. Také mi přijdou trochu více můzicky nadaní. A hlavně více improvizátorský. Petra Polnišová je vtipná a nebojácná. To je další rozdíl nezi čr/sr partičkou. Ve slovenské se hlásí co kdo bude dělat, v české většinou čekají co jim Dano Dangl přidělí a pak se někdy i brání.
To bych ani nebyl já, kdybych se nezajímal o původ těchto pořadů. A našel jsem kult. Whose Line Is Anyway : ty hovada co tam jsou, jsou jedinečný. Říká se, že originál je vždy nejlepší. Nejsem přesvědčený, že u improvizačního pořadu, to je úplně pravidlo, ale zde to platí. IMPROVIZACE jim jde neskutečně a neskutečně.
